"Nikdy se neptej na cestu někoho kdo ji zná protože se ti nestane že bys zabloudil." Rabbi Nahman z Braslavi
Prvním znamením byl bezpochyby údiv teenagera, když vyvolával v temné komore své fotografie. Obrazy se postupně formovaly v tlumeném červeném světle, pak mizely a znovu se objevovaly v sépiovém tónu. Musel se smířit s pachem sulfidu jako protipólem tohoto malého kouzla.
Celuloidový film byl nahrazen digitálním materiálem a kouzlo fungovalo prostřednictvím stále výkonnějšího softwaru. Jiné výtvory, ale stále stejně vzrušující. Gesto namáčení fotopapírů v lázních, dodržování koncentrací, teplot a doby trvání zmizelo. Využití světla, zachycení skutečnosti a její přeměna v dojem zastaveným v čase, zůstalo cílem. Chemie jako další krok byla logickým důsledkem.
Se světlem přišly další energie, doplňující přirozené frekvence, jež nás obklopují a nejsou na první pohled vnímatelné: geobiologie, vliv vizuálního vnímání na naše pocity a stav vědomí, symbolika čísel a sakrální geometrie. Práce na sobě se stala transmutací energií při hledání čistoty světla a průzračnosti. Objevování skrytých věcí prostřednictvím práce na sobě.
Dveře k duchovnímu probuzení byly otevřeny a ukázaly na chybějící článek k alchymii. Vystoupení z matrixu vyžaduje vůli a vytrvalost. Vybral jsem si symboliku hebrejského písmene zayin, které svou silou a prozíravostí evokuje cestu vytrvalosti. Symbolizuje vnitřní boj, střet protikladů, nutí nás převzít odpovědnost za sebe sama. Neustálé napětí mezi člověkem a jeho hodnotami. Tolik hodnot potřebných k tomu, aby člověk neztratil směr a šel vzpřímeně po své životní cestě ...
Se světlem přišly další energie, doplňující přirozené frekvence, jež nás obklopují a nejsou na první pohled vnímatelné: geobiologie, vliv vizuálního vnímání na naše pocity a stav vědomí, symbolika čísel a sakrální geometrie. Práce na sobě se stala transmutací energií při hledání čistoty světla a průzračnosti. Objevování skrytých věcí prostřednictvím práce na sobě.
Dveře k duchovnímu probuzení byly otevřeny a ukázaly na chybějící článek k alchymii. Vystoupení z matrixu vyžaduje vůli a vytrvalost. Vybral jsem si symboliku hebrejského písmene zayin, které svou silou a prozíravostí evokuje cestu vytrvalosti. Symbolizuje vnitřní boj, střet protikladů, nutí nás převzít odpovědnost za sebe sama. Neustálé napětí mezi člověkem a jeho hodnotami. Tolik hodnot potřebných k tomu, aby člověk neztratil směr a šel vzpřímeně po své životní cestě ...
"Člověk se nestane zářivým když se dívá na světlo ale když se ponoří do jeho temnoty." Karl Gustav Jung
Současnost je minulostí budoucnosti. Upínání myšlenek na minulost nebo budoucnost nás odvádí od vzácných okamžiků přítomnosti. Najít rovnováhu mezi duší, duchem a tělem znamená v alchymistickém pojetí pracovat se sírou, rtutí a solí, světlem a hmotou. Dovolte emocím, aby se uvolnily, a nechte světlo proniknout překážkou. Jediná sirka stačí k tomu, aby tma zmizela.
Jsme součástí této Země a vnímáme její vibrace, i když je přímo necítíme. Schopnost cítit tuto vibraci a rezonovat s ní poskytuje pocit, který nás udržuje v rovnováze a podporuje naše fyzické a duševní zdraví.
Když sedíte u moře na útesu proti větru a necháte se bičovat směsí vzduchu, vody a soli, naleznete tři alchymistické principy. Zavření očí a zanechání všech myšlenek soustředěním se pouze na svůj dech vede k pocitu jednoty, který je tak přirozený, ale také tak často odmítaný. Rozdělení a segregace, pokud se k nim přistupuje s laskavostí, by se měly spojit a vytvořit tuto jednotu. Vše, co je nahoře, je také dole a vše, co je dole, je také nahoře.
Jsme součástí této Země a vnímáme její vibrace, i když je přímo necítíme. Schopnost cítit tuto vibraci a rezonovat s ní poskytuje pocit, který nás udržuje v rovnováze a podporuje naše fyzické a duševní zdraví.
Když sedíte u moře na útesu proti větru a necháte se bičovat směsí vzduchu, vody a soli, naleznete tři alchymistické principy. Zavření očí a zanechání všech myšlenek soustředěním se pouze na svůj dech vede k pocitu jednoty, který je tak přirozený, ale také tak často odmítaný. Rozdělení a segregace, pokud se k nim přistupuje s laskavostí, by se měly spojit a vytvořit tuto jednotu. Vše, co je nahoře, je také dole a vše, co je dole, je také nahoře.
ŽIJME ŠŤASTNĚ!
Radost je polem vědomí
Radost je polem vědomí
"Když člověk kráčí vstříc svému osudu je často nucen změnit směr." Paulo Coelho - Pátá hora
Udělejte první krok po cestě
Někdy máte chuť odejít, jen na chvíli, abyste si vyčistili hlavu a vytvořili si prostor pro něco jiného. S batohem na zádech, obutý do vycházkových bot, opřený o hůl, se poutník rychle vydává vpřed. Prohlíží si obzor a postupuje vpřed v rytmu svých kroků, které jsou kadencovány pravidelným klapáním jeho hole: „Ta-ta-tataa“. Během chůze se jeho myšlenky vytrácejí a hlava zůstává prázdná. Příroda nesnáší vakuum. Brzy se tato prázdnota zaplní pocity zachycenými všemi smysly: barvami polí, vůní květin, štěbetáním ptáků a šepotem větru ve stromech. Nastává klid. Tělo naplní pocit pohody a zvýrazní touhu jít dál
Několikadenní chůze, ať už na cestě introspekce nebo pouti, se odehrává každý den. Když zvedám nohy a opírám se o hůl, nechávám svých pět smyslů vnímat všechnu tu krásu. Zhluboka dýchám ranní vzduch a netrpělivě čekám, až kukačka vydá svou charakteristickou melodii, stejně jako to dělala každý den až dosud. Sluneční paprsky pronikají clonou větví stromů a odrážejí se od kaluží na cestě. Příroda a já, dualita splývající v jednotu.
Abych si odpočinul, zastavím se a zuju si boty. Položím nohy na zem a vychutnávám si dotek měkké, čerstvé trávy. Udělám několik kroků ke korytu potoka. Zabořím se do mokrého písku a zastavím se, když mi voda přeteče přes kotníky. Chladný pocit mi dává zapomenout na kilometry, které jsem od rána urazil. Vychutnávám si tyto klidné chvíle.
Několikadenní chůze, ať už na cestě introspekce nebo pouti, se odehrává každý den. Když zvedám nohy a opírám se o hůl, nechávám svých pět smyslů vnímat všechnu tu krásu. Zhluboka dýchám ranní vzduch a netrpělivě čekám, až kukačka vydá svou charakteristickou melodii, stejně jako to dělala každý den až dosud. Sluneční paprsky pronikají clonou větví stromů a odrážejí se od kaluží na cestě. Příroda a já, dualita splývající v jednotu.
Abych si odpočinul, zastavím se a zuju si boty. Položím nohy na zem a vychutnávám si dotek měkké, čerstvé trávy. Udělám několik kroků ke korytu potoka. Zabořím se do mokrého písku a zastavím se, když mi voda přeteče přes kotníky. Chladný pocit mi dává zapomenout na kilometry, které jsem od rána urazil. Vychutnávám si tyto klidné chvíle.
"Štěstí přichází k těm kdo překonali strach ze života a vnímají svůj život jako posvátnou jiskru v kontinuitě věků.“ Tibetské životní přikázání